Poprvé jsem byl na koncertě Minut před pěti lety. Zíral jsem na muzikantské mistrovství kapely jako uhranutý, zvláště však na kytarového čaroděje Zdeňka Bínu. Takhle hrát a ještě při tom zpívat. Doma jsem pak poslouchal CD a uvědomil jsem si jak skvělý zvuk kytary již tehdy Zdeněk měl a jak dokáže dát  výraz každému tónu. Tehdy jsem netušil, že by Zdeněk mohl hrát na nějaký můj výrobek, ale motivovalo mě na tom pracovat. Trvalo mě však asi dva roky, než jsem se odvážil přivést Zdeňkovi na koncert dvoulampový dvoukanálový zkreslovač VHR-B1. Zdeněk na něj odehrál koncert začal jej používat. Vyplatilo se hledání co nejpřirozenějšího podání dynamiky tónu. Není to věc vůbec samozřejmá, protože přirozenou vlstností každého zkreslovače je dynamiku omezit.  Zdeněk na tento lampový preamp hrál asi rok a půl, ale projevila se přirozená nevýhoda všech lampových udělátek zapojených před lampový aparát. Někdy se lampy  zkreslovače a aparátů k sobě vzájemně hodí a někdy se zvukově nesnášejí a působí jaksi rozděleně.

Zdeněk občas změnil aparát a bylo nutno doladit i zkreslovač výměnou lamp. To mě motivovalo vyvinout co nejlepší  zkreslovací obvod bez lamp. Ještě jednu výhradu měl Zdeněk k pedálovým přepínačům. Jednoznačně požadoval aby se stavy „bypass“ , „crunche“ a „lead“ daly volit jedním sešlápnutím příslušného pedálu. To znamenalo použit procesor, který by ovládal relátka ve zvukové cestě. V té době VHRelief vyráběla sérii krabiček „Andy’s Vintage 6“ na, kterých jsme si ověřili, že naše polovodičové zkreslovače mohou hrát dobře a přirozeně dynamicky.

Na „Andy’s Vintage 6“ hrál již tehdy Hiram Bullock tušili jsme, že se ubíráme správným směrem. Se Zdeňkem jsme si však vysnili třípedálový polovodičový dvoukanálový zkreslovač. Ten se objevil na hudebním veletrhu v Praze v září 2006 jako „Andy’s Vyntage 9“. Zdeňkovi jsem ji přinesl na koncert v Rožnově. Opět stačilo Zdeňkovy pár minut na seznámení s krabičkou a odehrál na ni celý koncert. Polovodičová „devítka“ sklidila úspěch a Zdeněk jí začal výhradně používat. Na Zdeňkovo přání jsem ještě vymyslel funkci „bass boost“ což řešilo případný nedostatek basů např. při přepnutí snímačů. Zdeněk si ještě přál, aby krabička hrála opravdu hodně dynamicky, což se podařilo nakonec vychytat. „Devítka“ byla vyráběna dva roky v téměř nezměněné podobě a našla si hodně spokojených uživatelů. Zdeněk má na celé koncepci nemalý podíl a jsem mu za to velice vděčný.

Tato spolupráce mě velice povzbudila a obohatila. Zdeněk na „devítku“ hrál dva roky a docela jsem ho zaskočil, když jsem mu nedávno přinesl na pohled úplně stejnou krabičku jen jinak označenou s tím, že to hraje lépe. Byla to novinka „Andy’s drive 99“ a je v ní obsaženo snad vše, co jsem se o zkreslovačích naučil. Koncepčně je úplně stejná jako „devítka“ jen jak věřím, hraje lépe. Hodně se mi podařilo vychytat „lead“ zkreslovací obvod při vyšším gainu. Velké štěstí jsem měl v tom, že mi v hledání pomáhal kytarový mistr Radim Hladík se kterým mě  seznámil  skvělý kytarista a učitel Václav Veselý. Radim používá poněkud vyšší gain než Zdeněk, ale také požaduje správnou odezvu s výraznou dynamikou. V pedál boardu pak Radim vyměňoval krabičku AHD 666 snad desetkrát za postupně vylepšovanou. Výsledek byl pak promítnut do nové „devadesát devítky“.  Radim  dnes  dvoukanálovou AD99 používá jak na svůj charakteristický zvuk  – dlouhý a zpěvný,  tak na „crunche.“
Václave, Radime a Zdeňku patří  Vám  můj dík a obdiv, že jste tu trnitou cestu hledání se mnou absolvovali.  

Zdeněk Bína o AD99 :

Od první chvíle co jsem vyzkoušel efekty od Vaška Hudečka mi bylo jasné, že se to snoubí s mým hledáním co nejpřirozenějšího zvuku. Spousta  zkeslovacich krabiček totiž vnáší do zvuku kytary až příliš svůj charakter a člověk  má pocit že mu něco přerušuje kontakt s nástrojem.
Vlastně se mi líbil každý vzorek co mi Vašek přinesl budˇ do studia, nebo na koncert. O to víc mě překvapilo, když na základě mých drobných poznámek vznikl hned další model, kde bylo vše vyřešené!
Vlastně jsem chtěl jen větší dynamiku a více kanálů s oddělenými korekcemi. Tedˇ jsme ve fázi, že vlastně nemám co dodat a každý koncert mám pocit, že mi zkreslení vychází přímo z kytary! Samozřejmostí je i to, že krabička nežere signál.
Vlastně už nevím, co bych chtěl  víc